Chachar v Praze

29.09.2005
Ekspedyce Avamuš

Pěkne ranko po svatku, dobřy luďkově. Dufam že stě se spočli, keřy u debilizatora a keřy aktyvně na zahradkach, to něchavam vašym uvaham.

Minuly patek po domluvě sem ze svojim plechovym milačkem (viz např.Zažytki automobilistove, naja, už su tajak ten načelnik Šyleny kuň z Velkeho maleho muža, kery tež rozmluval ze svojim ponikem) vyrazyl ve dvě od roboty, samo že sem zebral aji kamoša co pasažera. Enem hoďku trvalo se promotať přes calu Prahu až na vypadovku na Spořylově a na brněnsku dalnicu. Kalil sem to tych svych devadesať, bo ku čemu je dobre vařyť hned na prvych kilakach, že? V Mirošovicach doprava směr Benešov, Tabor, Česke Budějovice. Ačkoli přes tyděň kryštofi řadili v matičce měst o sto šest, ku podiveňu, po štrece až do Budějek ani jedna černa policyjcka noha natož kolo od ich auta. Asyk byli zalezli a chistali se na koněc vikenda (jak už asy fšecy vitě, na Praze třy přejeli v nedělu v podvečer stareho pana, kery asy za štyry hoďki na to ve vinohracke fakultce podlehl svojim zraněňam, jak se dyplomaticki opisuje že byl na hadry).

Přes Budějki zme se tež chvile motali, bo něznam všecki skratki přes centrum čy jižni předměsti. V cylu cesty, s dohledem na vysilačku na Kleti zme byli už o pul šeste. Večer proběhla planovana akca v ramcy udržby drobne sakralni archytektury, večer potem v našy oblibene hospodě mezy mistnimi štamgastami a za (pa) zvuku moji gytary (a mojich pokusuv o spěv) zme vydrželi hrubo přes zaviračku (ta byva o vikendě okolo pul druhe...).

V sobotu proběhlo dalšy kolo braně poznavacyho zajezdu – to štěsti našy přytomnosti potkalo Rožmberk (dědinu a hrad), Vyši Brod (hlavně klašter), nale aji statni hrad a zamek v Českem Krumlově.  Tam sem se dopustil řadne ostude, česki fo pa, dyž u horni brany (pod parkem) tam jakasyk vybrata společnost v dobovich rokokovich kostymach chlemtala burčak čy co, a ku temu jim hrali mladi syncy s cymbalovki. Totiž, dohrali jakusyk od Fanoša Mikuleckeho a než se nadechli, že zahraju dalšy vyborny kusek, zařval sem na stichle, překvapene ale o to nasratějšy muzykusy aji publikum: A fčyl chlapci tu moju – áj ként stap laving jú!! A zmizel sem za rohem...

Za to mja Pan Buh asy potrestal večer v oblibene hospě – bo už po třech pěsničkach gvuli pry přatelskym, nale dle meho připitomělym poznamkam spolustolovnikuv sem to zabalil a ulil se do separečka, kaj sem aji usnul.

No, v nedělu to bylo už lepšy. Bo proběhla cestu dom naša spanila jizda autiskami. Viděl sem dědiny z neuvěřytelnymi nazvy – Lekařova Lhota, Dědkov a podobne, o čemž dufam tu pozdějšy podam viditelne dukazy. Pro mě ale nejvěčy emotyvni zažytek byl rozhled od svate Magdaleny u Jistebnice. Hlavně obě pamětni deski na kostěličku – jak ta puvodni z roku 1873 od urozeneho pana z Nadhernych, v češtině!, tagaji vyročni pamětni z narodni puti z roku 1945 jako dikuvzdani za osvobozeni vlasti. Aji přes rozorane meze bylo vidět puvodni trsovani putni cesty, par vybulanych (kerymi asyk) a pět ešče stojicych na puvodnich mistach kamenych křyžu (datovanych tež 1873-75). Cely dojem však sylně kazi věž od jedneho z tych debilo operatoru – vybertě sy sami...

Posledni emotyvni zažytek byl ze Stare hospody v Nespekach na stare benešovske (silnica čyslo 603), bo kerysik baraba se mi snažyl ukrasť tu moju milovanu nězaměnitelnu, škodověnku 120, jak sem pozdějšy zistil, a to ešče řydič veducyho vozu (folou mi, tajak na letiskach) vyšel před hospu, bo se mu tam zdal jakysik podezřely pohib. No nězdal, auto sem měl odevřete, oboje leve dřvi.

Utiram slze, jedlim, sorač, smrkam do kapesnika nad takim fajnym vyletem bez roby a bez mojich děťatek a valim zas cosyk porobiť, aby ani ti moji pacošy moc něremcali že su na nich tajak na cyzich...

U/s/m i/y vejtě se, vaš © cha.

P.S. Dufam že tu něni žaden kery by dřepěl furť před debilizatorem a šmiroval z velkim brachu vyvolenych, kurnikšopa!

28.09.2005
Svatovaclavska

Tuž vitajče luďkově dobřy. Nic ine tu něsky nemožu, ba co pravim, ani něsmim vyvěsiť než:

(zdroj: kancyjonaly pro olomucku aji pražsku arcydyjecezu, lidově pro nas Moravce aji pro čyžki, vytiskle v Olmiku aji Litoměřycach a indě mezi rokami 1967 až 1994)

Mam ku temu osobni spominku od maleho děcka – u něboštika mojeho stryka Mirka visel aji za Novotneho, aji za pražskeho jara, aji za Husaka kolorovany obrazek pravě se stěžejnim textem z obuch skenu. Nigdy, pravim nigdy ho něsundal, bo to byl stary haviř a zdravil ze zasady Zdař Buh. Vyimečně potem V šesť v pracy, v sedym v hospodě.

Skustě se chvilečke podumať po přečteni tychto starych not nad obsahem tych veršuv a porovnejtě to s tym, co pan prezydent (ten co se zdravime, nale němluvime spolem) čy Paro bu(te)k ku nešnimu dni budě jedyn aji druhi dřystať na fšeckich debilizatorach a někerych radyjach.

Pěkny a pohodovy svatek přeje všeckim vaš © cha.

P.S. Už se nemožu dočkať repetyce o měsyc pozdějšy!

27.09.2005
Paně dochtoře, budětě tež stavkovať?

Pěkne odpoledně moji mili spoluobčani a spoluobčanki!

V posledni době sem byl kolik razy, ani nemožu spočytať, ba ani mezy tym se spočnuť, zda tež budu šesteho řyjna stavkovať coby praktycki lekař.

Ku temu odpovidam zcela jednoznačně: Ni! Zaprve, su na to sylně nepraktycki, zadruhe, ja stary česki, ach, sorač, moravskosleski šovinista už něsmim slaviť deň československe armady (rad bysem se zase zlital z letcami v Dukle tajak stary cepelin), ani v třeti raz vyročy posledniho upaleni ježybaby v historyckich zemich – na madam Musylkovu, jak už se opakuju, to autodafe marně čeka do něsky.

(Uryvek z nigdy něodvysilaneho radyjopřyspěvku určeneho pro hlavni spravy Českeho rozlasu v 18.00 na Praze a ve 20.00 na Radyjožurnalu...)

Vaš © cha. :o)))

26.09.2005
Zažytki automobilistove podruhiraz

Tuž vitajče, luďkově dobřy. Něski chcu ešče dopsať, jak sem bruzdal z moju novu staru škodověnku, keru mam tak rad, že se ji něchcu vzdať, nigdy nigdy vzdať, po rodnem kraju, předefšyckim po rodnem mjastku čy vlastně aglomeracy od Opavy po Haviřov a od Bohumina po Novy Jičin čy Mistek-Frydek.

Minulu nedělu, dyž fšecko skončylo jak na veslaku, tagaji na zahradce na klubu u baru, řek sem si, že ešče podraždim svoje "byvale" spolukrajany a ze staru užovku s pražsku espezetku omrknu jakšeřiko z rychlika Moravsku, Slesku a někere přylehle byvale dědiny, něski neskutečně hnusne panelakove džungle – muže nas fšecky těšiť - su stejně hnusne tajak všudě indě, od Černe pry Čope až po Abertamy ondyno za Chebem...

Někere postřehi sem uveřejnil dřyv, fčyl se sustředim na samotnu spanilu izdu přy opakovanem překračovani zemske moravsko-sleske hranice.

Prvy zadrhel nastal už přy vyižďaňu od kluba – je tam taky pojebany dokopec do hury jaktašviňa, že moja škodověnka, keru atd., to malem něvyjela ani na dvojku. Potem stojiš, ručni zatahlu malem u brady a čumiš, dy budě volne aji od petřkovskeho mosta, aji od přyvoske strany. No slava, zadařylo se, něskutečne turo, fšeckich 1147 kubickich centymetru to tam vzadu pod haubnu rve tajak Gavlasovcy před celozavodni dovolenu. Druhi zadrhel potem ze Slovensku ulicu, kera vede od Havranka na Oderku – zavřete, bo se opravuje. Nale až po kilaku. Pak se němam diviť, že fšecy přede mnu aji za mnu valili rovně po kolajich. Co byzme to pražakovi tež řykali, ni? Ať se projede, kurnikšopa! No nic, to sem jakosyk přežyl. Na křyžovatce u Boženy (znama ubytovňa, hlavně pro ajzenboňaki, kusek od byvaleho kina Svoboda) sem dumal, čy to ohnu na Maryjanskohorsku doprava, tym povjastnym podjazdem, vlastně chcu řycy, přyvozskim yntermitentnim jezerem, pod bergbanem, mezy Jirsku osadu a Cyhelni. Nebo tež doleva, do Heřmanic a potem naokolo harešta pro chachary a ku Bezruču. Po chvilečce vahani přy červene na semafoře padla zelena rovně. Tuž davaj po Osvoboditelu, enem bacha u vozovny, troli vyižďali čy zaižďali, to nigdy přesně něpoznam. U Nove radnice sem to skusyl ohnuť pro zmjanu doleva, přes "novy" most byvalych pijonyru. Dyž sem mijel Bazala, spomjal sem sy na reklamu, kera fčyl obiha všeckich sukromych bezdraťaku. Hlavně s tu moju pražsku espezetu nězaparkovať u sektora pro domacy.

Navrchu na Hladnově už to bylo fajne, dumal sem to ohnuť kolem tělocvičny Bani nalevo od Bezruča (tam jak na plotě visa ty co onich špivojum Buty v Hajcman blus), nale chujstym. Spominki z děctvi (mojeho z ďadkem, aji ceřyneho ze mnu) narysovali maršrutu ku zooo. Jaja, malem sem tam u smyčki trola stoštyrki bečal tajak ta stara profesyjonalka, čy ta blondyna z Londyna, co še divo na pornač a dyž chlop idě do pelechu, tuž ona vykřykuje že se dodivo, bo chce všděť, jak to dapodně, ešy ti dva co furť sy němožu zašukať enem spolem sami dva o samotě budu mjat svaďbu... No nic, Michalkovicka, kajsyk kole Cingra a davaj směrem Radvanicku, Čapkovu, Těšynsku. Dyž sem se asy po hodině izdy a dvuch třech křyžovatkach plavně projetych vynořyl kajsyk u centralniho krchova, už sem byl doma. Enhačko sy něcham na přyště – to něvitě, čy je fabryka ve městě, čy město ve fabryce, šak ve Vitkovicach sy to vynahradim.

Pomaly, podel Hranečnika až ku radnicy na Sleske a tam doleva na povjastny Sykorak. Šak co, prujezd zakazany, dybi cosyk, zastavim a postojim pět minut. Enem aby mi cykorki mezy tym něrozebrali pul škodověnki, keru atd. Uf, něrozebrali, vice meně s přyskokami plazenim vpřed sem octnul zasyk u Nove radnice, nale z druhe strany a pro zmjanu sem tež zabočyl doleva, po Českobratrske a davaj, padala mi furť zelena jak přy malem v maryjašu, aji ti chodci u červeneho kostěla byli jacysyk nězvykle ukazněni.

Dyž sem viděl areal měsckeho špitala, tuž hevaj na levu, kol byvaleho zymaka a Cingroveho parka s povjastnym podchodem ku Stodolni (kajsyk indy), u haly Tatran hrr napravo a už sem byl na Seňaku (naměsti Republiki pro něznale stareho pomistniho nazvoslovi). Hasyčarnu sem něchal za sebu a valil kusek po 28. řyjna, kulturak Vitkovski aji ty dvě hruzne stavby tež sem minul včetně parka MIlady Horakove, byvaleho řbitova, kaj ležali dysyk aji moji pradědci a jeden ďadek, a do leva krz Jizdarensku před byvalym Hutnim projektem. Ani sem nězaregistroval nazev te vele uspěšne firmy, co tam fčyl přebyva. Tam sem se promotal aji přes Zelenu a doktora Maleho (tak se menuje ta ulic, ne že bych přejel jakuksyk babu, ty račy přeřyznu, a jakehosyk kolegu, chraň Pan Buh) do Vitkovic, troje šraňki (jedny na Prveho maja, dvoje na Ruske) až ku staremu ředitelstvi ku staremu Zabřehu. Jaksyk sem se přemotal dal na Plzeňsku, vlastně až ku Bělskemu lesu. Bylo mi blbe to valiť přes Bělski les, tuž sem zahnul až za lesem, a tym sem něchal po leve ruce vykvět socyjalistyckeho urbanyzmu – sidlišče Dubina a Letiště. Potem sem to ohnul na Staru Bělu a spatki na Vyškovice. U Hokejki na konečně lokalki dvojki sem spomjal na babču, a znamych keřy tu kusek bydleli a valil dule, u zabřežske vodarki furť po Vyškovice, tam potem je to take složyte, nale zadařylo se, němusel sem najeť spatki na Plzeňsku opačnym směrem, podařylo se mi najeť až ku Bořykovi v Nove vsi pod Hulvackim kopcem. V tym už časovy plan dostaval prve trhliny a bylo třa sjeť už směrem ku brachaňcovi. Moh sem to tež ve Stare Běle ohnuť na Polanku a na Klimkovice, ale ešče sem neměl splněne penzum vizityng tur de Ostrava.

Ocytl sem se diki mimo urovňovkam tež malem mimo vozovki... Odolal sem něodolatelnym uputavkam na Svinovskich mostach na hypermarkety ve Svinově před Třebovsku těplarku a valil dale. Ni, najel sem dobře, na dalšy křyžovatce u osmeho obvoda něodbočyl do Martinova, nale doleva na šikanu, abysem mohl vyjeť na Leninku, něski Hlavni třydu v Porubě. To už sem jel skorem krokem, aji dyž mistni barabi trubili a ukazovali sy na čela a pokřykovali cosyk o pomalych cajzlach a prahajzlach, čy co. Jednemu takumu sem cosyk bleskově vmetnul do gzychtu rodnym nařečym. Ešče něski tam stoji kusek pod kulaťakem u byvaleho pomnika Lenina, za nim hlavni porubska pošta, nalevo až v pruchodě byvale kino Dukla, stuhly na kameň, však se poďte fšecy ku nam podivať. Nedupe nam tajak kralicy, nale je aspoň tak velicy...

Zbytek cesty byl jednoduchi, že. Na huře, pod transfusku sem to ohnul doleva na Sedymnasteho listopada po kolajach lokalki devitki a inych a valil na Klimkovice, hlavně sem musel davať majzela, bysem v te poonděne křyžovatce něnabural lokalki a nězahnul něspravně doleva na Rudnu čo doprava na Vřesynu...

Tuž tak. Napřyště mi zbyva: Vřesyna, Krasne Pole, Pustkovec, areal krajskeho špitala v Porubě včetně kupački, Myslivny a motokrosa, areal Bani, Martinov, Děhylov, Bobrovniki, Hošťalkovice, Lhotka, Koblov, Hrušov, Heřmanice, cela Sleska včetně Gagaryňaku, už zminěne projeti enhačkem (su splaveny předem), Bartovice, přes Horni Datyňu, Vratimov, Hrabovu-Ščuči (kaj dysyk končyla stara lokalka jedynka), Dubina, pochodiť po Bělskem lese (kery je až neskutečně podobny Krčaku u nas v Praze, až na ten hradek Vaclava štvrteho, pochopitelně), Proskovice a pryč. 

Tuž tak, vaš © cha.

24.09.2005
Zažytki automobilistove po prvyraz

Tuž vitajče luďkově dobřy při sobotěnce. Zatimco vy čtete tyto řadki, ja už v pale štymuju pokračovani během ekspedyce Avamuš.

Tuž tak. Vyjel sem minuly patek asyk o sedme večer – oproti loňskemu zlepšeni dvě hoďki, oproti puvodnimu zamyslu naopak pohoršeni tež o dvě hoďki. Valil sem na Černy Most a na hradecku dalnicu. To šlo dobře, moc sem užovku nědraždil, bysem ju nězavařyl hned za Prahu. V Hradcu Kralove sem byl už za tmy. Dobral sem jakisik benal a pokračoval po "jedenastce". Na Skřytku sem byl asy o pul jedenaste, dal se pul hoďki pauzu a potem opět pokračoval v klidečku. Nejhoršy to bylo z Opavy na Hlučyn, hlavně pře nekonečne Kravaře. Mimochodem, všudě bylo prazno od ludi, bo fšecy prajzacy odjecholi na techno do Čech. Bo se dověděli, že každy přychozi dostaně od pořadatelu paro butek.

Jak na klubě na Peruně sem už celkem cosyk nadrasal. Ja rychtyk, k tym veselym přyhodam. V nocy ze soboty na nedělu sem sy šel pry zebrať spacy saček do auta. Naraz se přebudim, synci mi tluču na okenko, joch sě držym volanta a od zadni napravy idě aji ku mně puch spaleneho praveho gumiska... Žaden něvi, ani ja, jak sem vycuval mezy šesti auťakami, projel polouzavřenu branu (na každe straně přebyvalo takich patnasť cenťakuv od zpětnych zrcatek), to všecko bez škrabnuti. Asyk zasahl muj anděl stražny, bo sem uvizl na hromodce štěrka, co cestařy zapomjali od žimy. Ujel sem asi 20 metru. No, sam přeceda odilu osobně dohledl, že skutečně zalezu do spacaku a nebudu pokračovať v chlastani. Už chapetě, čemu tu dycynki varuju před michanim napojuv?

Rano pak sem dostal lopatu, ryč, hrabě a musel sem sy autičko vykopať. Dobra roscvička! Aji pry budu mět od synkuv jakesik fotki na pamatku. O neděli a pulce pondělka sem psal minule.

Tuž cesta z Olmiku dom do Prahi. Vyjel sem o pul druhe namisto pul dvanaste -čyli tajak česke drahi – standardni sekira 120 minut... Valil sem po er třycet pětce do Mohelnice, za ňu kusek sem to pak ohnul doleva. Enemže ve Svitavach sem dřyvějšy odbočyl doleva, a to na Poličku a ni na Chrudim. Tym sem zrobil dalšy chibu – něvzal sem žadne stopujicy děcko ze školy čy chlopa z roboty ani do Poličky, Krouny, Hlinska... V Poličce na pumpě mi tym padem muj anděl stražny poslal varovani – v kosmu se musja dodržovať kosmicke zakony! Bo diki uvedenemu sem sy jednak rozbil vzorek bileho (rulancke šede) co sem dostal, druhak sem zdobře deseť minut němohl nastartovať – něšlo otočyť kličkem startera. Tepru až sem nahlas odprosyl Pana Ježyša, tepru pak to išlo.

Hodil sem tak kufřyskem o vice než padesať kilaku, zato sem viděl aji přehradu Seč... Pak už to bylo dobre, na Časlav a Kutnu Horu a po "dvojce" až k robotě. Ostatni vitě, dalšy pokračovani napisšu po vikendu. Ze Šumavy vaš © cha.

23.09.2005
Před Ekspedycu Avamuš

Tuž vitajče luďkově dobřy po čase. Tyděn byl vcelku kratki a přyznavam bez mučeni, narozdil od daňoveho, že se mi faktum něchcelo tu drasať jakesyk cypoviny. Zažitki automobilisty popišu asyk pozdějši.

Ešče k zavodam na Peruně. Dojel sem na noc, kolem pul druhe, čekala na mja hlidka na klubovně (barmanka a dva syncy od polišu), tuž zme podřystali do pul štvrte...  Raničko bylo v pohodě, bo sem něchlastal, nale enem doplnil chybějicy tekutiny a vitaminy P, I, V aji O.

Zavody přeběhly v sobotu za ukrutneho žimiska, šak vitě, kosa se klepala sama. V nedělu už bylo lepšy, bo aji oskar vylezl (neplesť prosym s tym vodnim fonem). Věčurek na loděnicy v sobotu proběhl podle očekavani, zešli zme se opět dva kytarysti tajak posledni třy-štyry roki a zpivalo se až do rana. Bohužel přyšla fernetova smršť kolem pulnocy. Tim padem sem se asyk o hoďku pozdějšy a potem aji rano, jak o tym pišu zytra, postaral o celkem dvě humorystycke vložky, dyž u te nočni pry fšeckim běhal mraz po zadech ešče dva dni... Druhi děň odpoledně, přy posezeni, šak si mi parťak Rudyn stěžoval, že to něbyl žaden flam, bo gvuli samemu hrani a spěvu něstačyl ani se pořadně zakuřyť ani vypiť. No to ja stiham pry fšecko. Ešče malu poznamečku – přeceda v devět hodin vyhlasyl, že něski je pivo zadarmo. A potym še pilo, že mi třy sta korun z haleřa nězbylo!

Tuž jak sem varoval minule, mjal sem v pondělek dovolenu. V tym přypadku sem v nedělu po posezeni na klubě, po ukluzeni fšeckich bebechu, označniku, znasylňovača, e, co to pišu, zesylovača pro hlasatela, budki pro cylove rozhodčy, tabuli z označenim pětistovek (mysli se 500 metru a ni korun, tužkajrobiče? Sorač, vy něrobiče, aha) vyjel ku brachaňcovi za Bilovec.  

Cestu sem zebral stopařa, mladeho synka asyk dvaceť  – dvaadvaceť rokuv, že byl v sobotu na Stodolni a že ho tam obrabčyli čorkařy o všecki doklady aji o penize. Potem popisoval aji honičku polišu z jednym ožralcem. Dvarazy to objeli aji přes Jiraskovu a potem mu zahradili ulic. Inu, kryštofi funguji doma v Ostravě o tyděň dřyvějšy čemu tu v matičce mjast! 

U brachaňca zme fajně pokecali aji z jeho robu a jejimi děckami. Rano sem valil dal ku rodičam do Olmika, kaj sem byl už o pul devate. Dostal sem druhu snidaňu (bodedženi, u maminki!), zaskočyl za švagrem, kery borak čekal od rana až do odpoledňa na firmu, co jim ze Šumperka měla přyjeť měniť okna do ulic za plastove a co syncy mjali defekt po cestě čy co. Pry se dočkal, jagmi potem švigra hlasila. Po obědě u našych sem se troche zdřymnul, bo cesta daleka, člověka leka, jak se spivo v jedne pěsničce tušym od Hobousakuv. O cestě tež se vice rozepišu zytra. Dorazyl sem do roboty, vavalil bebechi do ordynački a emhadečkem valil dom. Roba hned ve dveřach mjala sarkastycku poznamku, že mě vidi celu pulhodinu, bo chistala ty naše potomki do lužka.

Take přypadki řešym podobně tajak pan přednosta ve filmě Ostře sleďovane vlaki (čy treskovane, už něvim, nale dostalo to tež jedneho z oskaruv. Debilfony tenkrat něbyli, tuž asyk to byla tak ta zlata miňiskulptura). Zajdu do kupelki, robim, že se myju a do prudu vody čy sprchi řvu caly stekly. (No před děckami nemožu použyvať vulgarni vyrazivo, o tym sem se tu už zmiňoval čemu.) Žaden potem něpozna, čy mě roba sere čy ja ju.

Tak a oto uběhl mi tento skraceny tyděň. Jasne že v robotě ve středu sem byl zasyk bez sestry, išla davať krev do jedne z fakultek tu v Praze, a přesně podle parkinsonskich aji Merfyho zakonuv sem mjal na uvod hned po ranu 8 ludi, u kerych sem robil komplentni vyšetřeni. Naštěsti sem se něprobudil kompletně zvalony (to je odkaz na jeden antecki ftip o krasnoludkovi – trpajzlikovi po česki).

Bo sem služyl fšecki třy dni (utery, středa, štvrtek) ani sem dom něstihl, enem sem volal a dřystal z robu, vlastně, jak řykal pan Werich, nazory manželu se zbližuji, zbližuji, až konečně jeji nabydu vrchu. Chvilečke aji s malu cerku, bo synator ze mnu zasadně odmita mluviť po debilu – asy vi svoje o negatyvnich učynkach elektomagnetyckich poli u ucha a paly. Na pohotovosťach tež veselo, to su enem furť ty same varyjace a jejich varijoti na stare tema. Na jedne z tych služeb sem mjal ze sebu dyvkovy přehravač a zrobil sem sy radosť a pustil si dvě komedyje z Lujzem de Funěsem – tež stě ich asyk viděli na stankach – Pošetilost mocnych a Pitypitypa.

Něsky se hotovim na Ekspedycu Avamuš, beru ze sebu jedneho čy dva kamoše. Vyražyme fryško po obědě, bo užovka něstiha valiť sto dvaceť tajak ty oktafki a fobije po calu štreku. Sraz na mistě je v šesť, plus minus trolejbus. Je třa isť po okreskach, bo kryštofi na sto pro budu haltovať aji na benešovske (budějovicke) aji na strakonicke štrece.

Mivejtě se, prve zažytki z novu staru škodověnku popišu pozdějšy, vaš © cha. 

19.09.2005
Jak bylo o vikendě v rodnem kraju a mjastku

... o tym se rozepišu pozdějšy, bo musym valiť ešče k dalšym přybuznym, gvuli temu sem se v robotě zebral jeden děň dovolene.

  Vaš © cha.

18.09.2005
Pod Bezkydem V.

(pokračovani opět od minuleho)

Celý článek

17.09.2005
Dopravni podnik slavi!

Tuž vitajče luďkově! Su rad, že žaden z vas přytomnych něni liny tu skuknuť sji o sobotě. Co gdybi. A matě pravde.

Nešni svatečni přyspěvek asyk moc slavnostni něbudě. Dopravni podnik hl m Phy (doslova) slavi sto třyceť rokuv od vyjeti prve lokalki! Gvuli temu ma něski aji den odevřenych vrat v arealu Hostivař na Praze 10. Skuknitě např. centrum.cz, kliknitě na mapy a zadejtě ulicu U vozovny čy Tiskařska (nebo Typograficka, už něvim). Co a jak je nachistane pry na strankach www.dpp.cz . Kery matě už zaple aji repraki a audyjo kartu, skustě www.rozhlas.cz/regina/portal/ . Bo tam lze slyšeť aji přyme vstupi z tych oslav v Hostivařu.

Jaguž sem psal onehdy, něvim, čy je co slaviť. Bo se jedna o akcyjovku, jasne že hlavni akcyjonařy chcu vydělavať ZA KAŽDU cenu, proto ten podraz ze zdraženim listkuv ku prvemu červeňcu. Proto vartuju, proběhne do třy let dalšy převrat s krycym nazvem Ašoka 2008. Bude se tykat zeimo bazalnich věcy pro obyčejnych poctivych ludi jako je konečně funkčni system statniho zdravotnictvi, nale aji system funkčni hromadne – měscke aji mezyměscke – dopravy. To znamena převedeni akcyjovek spatki na statni nebo narodni podniki. Zařyvy přyklad – českobudějicki Budvar! Mezi nami – zloději a podvodnicy, kerych je bohužel nejvice pravě mezy hornimi osymděsati tisycy a celebrytami – mě nězajimaju. Temu se ve filozofiji řyko Inverzni plan noveho orlinsa 2005. Nebo ParoubTek (čti paro butek)?

Vaš © cha.

 

 

16.09.2005
Tuž hevaj do rodneho kraja!

     Vitejče, luďkově dobřy přy patečku po objadě. Jaki byl? Čy se postitě tajak ja? No nic.

     Prva poznamka, a asyk už idu pro vas znalce s křyžkem po pořbě, muj velki a nědostižny vzor (je v Ameryce a kajtaj za velku kaluž, dyž mam namiřene inam), Bi Bi King, ma něski narozki. Kulate. Stryku, dik a ešče raz dik! Fšecko nejlepšy aspoň do stovki! Však skuknitě tu www.bbking.com nebo na česku stranku www.muzikus.cz/novinky . To enem tak na okraj.

     Ani ne za dvě hoďki vypalim ze svojim novym starym přybližovadlem směr Moravska aji Slezska. Kera? Tuž Ostrava, ni? Pojedu asy severni trasu, přes Vamberk, Žamberk čy tak oto. Dufam, že patečni provoz troche polevi.

     Do Ostravy muže pražske děcko vyrazyť několika spusoby: nejčastějšy je vlakmo. Doporučuju pořydiť sy kilometrycku baňku, je to elegantni, mužetě aji icečkami. Přeskočyme fazu nastupovani, hledani mistka, bo o tym zme vlastně pojednavali už před pul rokem. Do Ostravy vlakem z Prahi mužetě přyjeť: na Ostravu-Svinov (něspravně do Poruby), hlavni (=do Přyvoza), na Vitkovicke (někery ice Košičan) čy do Kunčyc.

    Tuž milačkově moji, bacha ve Svinově, bo je třeba se zaobstarať spravne listki na lokalku, buse či troleja. Musitě nejprv podchodem a potem fesť dovrcha, přejiť tak zvanym svinovskim plato na tak zvane svinovske mosty, skraceně se da nadavat aji sfinske... Dezoryjentačni značeni je celkem fajně porobene, nale račy se spytejtě domorodcu. Dyž matě štěsti, narazite na študaka baňaka pochazejicyho kajsyk z Čech – ten vam potem bude rozuměť, aji vy budete rozuměť temo vysvětlovani. V inem přypadku doporučuju dycki, na každem banofě mět domluvenoho spřyzněneho človička, kery vam budě aji tlumočyť. Před čym zvlaště varuju, su dni, gdy do Ostravy jezďa fanušcy inych klubu na Banik na Bazale, čy naopak, banikovcy vali kajsyk indě... Tolik tak asy ku černoděrnemu dopravnimu systemu, zvane česke drahi.

    Tež možetě letět z Ruzyně (bars aji někeřy litaju ze Kbel) do Mošnova. Tam je problem s tymi srandystami co furť tělefonuju že su kajsyk v dupach ty bombički a ine nastražne systemy. No, řeknime, že let stě přežyli, ani v te Andule čy Dakotě něpogrcali tu fešnu susedku na sedačce před vami, bo něpřyznatě, nale litani se dodněski bojitě jak rohati lidovcu, e, chcu napsať tajak čertisko krucyfiksa. Z Mošnova je tež dobre měť zamluvenu dopravu do statutarniho mjastka, najlepšy zas od kamoša čy od tych přybuznych, s kerymi ešče mluvitě. Bo ty modre buse, mezyměscke, jezďa tak třy razy za děň... Čekani se sa skratiť aji posezenim v jedne ze dvuch mošnovskich hospod za hlavni silnicu. Davejtě se bacha! Bo aji tu šylency co v obcy jedu sto deseť aji vice... Tym bohatšym odkazuju, mužetě se aji v autobazaru za hospodu kupiť ojetinu, nale pro našynca to něni.

    Třeti spusob navštěvy mojeho rodneho mjastka, potažmo i potěžmo mojeho rodneho kraja, je ten, kery nejvice tu propaguju. Jeďte svojim čy služebnim autiskem – po de jedničce na Brno a Olmik, po promotani se přes olomucke zapletki naokolo Holice čy hodolanskeho divadla stě na krasne nove cestě a frčytě stovku až do Hranic. Po tem už to něni taka fajna štreka a každy ať sy vybere, čy přes Fulnek, Bilovec (to porubjacy), anebo naokolo Jičina (Noveho, jasne, ni?) valitě, valitě, vlastně tež přes Mošnov a přyjedetě na Plzeňsku ulic (vyškovjacy, vitkovšti, hrabovšti, centralisti...). Ja osobně jedu nejračy "vrchem", přes Opavu, Hlučyn a petřkovicki most. Nale o tym po neděli, ni? Spusti-li motyka (za předpokladu že Pan Buh dopustil), tež tu časem vyvalim jakesyk ty foto monumentki...

(U)(s)m i/y vejtě se, vaš © ChaChaAr (viz nahuře).

15.09.2005
Přypravka ku navštěvě rodneho mjastka

Tuž vitajče, luďkově dobřy, něchtě sy aji čvachtať přy obidečku!

      Co se tak porobilo: Tuž v prvy raz, včera to bylo 68 rokuv od umrti tatička Masaryka. Byla aji kratka spominka nad jeho hrobem, kaj odpočiva aji ze svoju něbožku Šarlotu Garygue-Masarygue. Tuž do pěruna, nemožu zasyk vyštrachať jakesyk ty ilustračni fotki (tatiček na koňu před zamkem v Lanach, nale bez lan!; fajně upravena hrobka manželuv Masarykovych z roku koliksyk ešče z prve republiki...), možno po neděli tu cosyk přypichnu na nastěnku, viď, Ivanek.

      Po druhi raz, to něvim, čy regystrujetě tajak ja kauzu Vladimira Hučina. Včera ho aji jeho lekařa osvobodil Vrchni sud v Olmiku. žaloba jich vinila z podvodu na čerpani němocenske (!!!). Skuknite napřyklad tu: http://www.hucin.com/ nebo http://hucin.nuabi.com/ . Někera dalšy stranki, kere neměly dobře zajištěne servery, už davno olomucka biska na čele s takim Janem Pryncem čy tym fešakem Pščolku, něchala zhakrovať. Dohledejtě si sami za domacy ukol přes gugel!

      No nic. Troche veselejšy. Navazuju tu  na svuj přyspěvek z předfčerka – o klekle užovce. Němožu sy přy tem něvspomět na Hurvajza ešče od stareho něboštika pana profesora Skupy – tu desku sem beznadějně ohral ešče co maly borak u ďadka – Tak přyznej Hurvajz, jak to bylo s tema hadama? No jedl si užovki?  – Ni tato, jedl sem u Žofki a ni užovki!  – No to sem si od dech, ja myslel žes jedl užovki a tys jedl u Žofki!  – Kdepak užovki, to by mě ani něnapadlo, ja jim u Žofki! atd.atd. Zamačnime slze a pokračujemy.

      Ku věcy. Jak sem pisal, červenu stodvacu sem zrušyl minuly tyděň, stoji mi tu pod oknami ordynački. Startuje, nale něřadi a scypa motor. Včera sem s mojim kamošem Peťu ku večeru po hododě s prodavajicym kupil "novu staru". Pan, jako prvy majitel ju už odhlasyl na polišach. Autičko zachovale, najete za 18 rokuv enem 56 tisic kilaku, něcyganim, na holy pupek! Za pět! Pravda, něma vychitavki jak ta červena, ale svoju službu odvede poctivě. Něvim, čy si něpokazim renome, dyž přyznam, že přy cufani sem malem nabořil popelnicu a vrata (viz Vesničko ma střediskova - Naš tatinek něrad cufa), takže prodavajicy na kupujicyho řval jak tur a račy potem vycufal sam. Ma to holt nacvičene za tych iks rokuv. Až budu na baraku 20 let ja, tež budu uměť cufať. Esly v te době budu vidět na dalku, čy něbudu měť předepsane popelniki na očyska...

      Cesta dom probihala podle očekavani, systemem krok sun krok, respektyve, jedňa, dvoja, plyn, blinker, troja, ubrať, neutral, brzda, stani, jedňa, brzda, plyn, dvoja, stop, kuuurrrrvvvaaaa! Trubo jakisik! No, Praha je krasna takhle zasekana jag dycki od rana až do nocy, něni pry temu pomocy... Užovka tak každa pětadvacata, inač same drahe a nove autiska a v nich enem po jednem žyvačkovi, no spiše zombačkovi.  Zrobil sem taktycki pokus a asy v šesť volam robě že už frčym dom. No ty lamentacyje, nikemu něpřeju, tež sem debila od dalil od ucha malem uplně z praveho okenka... Nězbylo než zahnuť do roboty. Diki temu sem byl doma v 8 a ni už v puli sedme. Děcka řvali jak utržene, že im musym cosyk přečysť na dobru noc. Potem zme ešče chvilu vykladali, než usli.

     Mi večer něskončyl, bo sem mjal domluvene dalšy sezeni s kamošema v hospodě gvuli přypravce vyročni Ekspedyce Avamuš. O tem tež indy. Fčyl musym pisať, co mi zbyva zrobiť, bysem zytřkem mohl vyraziť na navštěvu rodneho mjastka. Enem povine mručeni, bo su stary medvěd, a převesť autičko na sebe u přyslušneho referatu magisratu. Matě tež špatne skušenosti z něbranim tělefonu na ynformacych na fšeckich pěti uvedenych linkach?

    Tož zitra. Jak cesta, pobyt, kamošy z mladi, přybuzni aine maličkosti, o tym zasyk přyště. Male překvapko matě nachistane na vikend. Zatim, vaš © cha.

14.09.2005
Pod Bezkydem IV.

(pokračovani ze včera)

Celý článek

13.09.2005
Pod Bezkydem III.

...kura, ěšče že sem NIC něslibil, nale aji tak mam vyčytki svědomi gvuli spožděni...

Celý článek

12.09.2005
Co z užovku dyš něchce fachčyť

Tuž vitajče, luďkově dobřy! Je to tak tyděň dva, co se mi ozval kamoš Peťa, naš byvaly řydič ze sanitku (však fčyl už robi kajsyk indě než ve zdravotnictvi a ma raz taki plat), že ma tchiňu z hipertenzu kole 190 na 110 a ešy bysem mu něpomoh zaintervenovať na interně, bo jeji pani praktycka doktorka furť tvrdi že to je dobre, nale očař od tchině řve, bo babka ma aji šedy zakal. Slovo dalo slovo, Peťa dorazyl druhi děň ku mi do ordynački, tož zvedl sem trubku, cynknul do jedne moji oblibene pražske němocnice, potem napisal pro babču doporučeni z velikym napisem "něpravidelna peče".

Asy tak za tyděň Peťa vola a děkuje, že je všecko fajne, babča dostala nove čy ine preparaty, tlak ma teměř fyzijologicki a cyti se skvěle. Ty Peťo, hučym potem doňho chvilečke ja, mam užovku odstavenu pod panelakem u nas na sidlišču, přyjeď, omrkni ešy ma vyznam ju spravovať.

Peťa dojel minulu středu ze svojim plechovym milačkem. Autičko zme odevřeli normalně, nale ten burdel ve vnitřku! Zasuvka na palubce vyvalena, zameček urvany, nale nejvěčy sranda, v zamku od startera pod volantem zalomena planšetka! Naja! Potem mi to seplo jak relatka ve stare telefoni ustředni – už dva razy mi to pry chtěli ukrasť, posledně mi o tem aji jeden sused z baraka vykladal. Peťa vytahnul svuj vercajk, planšetku vyvalil s pomocy pinzetki. Odevřeli zme zadni haubnu, skontrolovali olej (na vodu zapomjali, viz ponižy!), Peťa napumpoval benzyn do komory, potem usedl za volant a nastartoval a světe div se, ono to naskočylo! Sparurazy proturoval, by poslech, jak to chodi po odstavce asyk třyštvrtě roka. Motor je fajny, uzavřel.

Sečtene, podtržene, řyka mi: Musyš zehnať technyčak (to sem zapomjal uvesť, že mi to loni v jednem nemenovanem autobazaru prodali bez maleho technyčaka! Pry všecko tam budete měť až pudete přehlasyť stodvacu. Ja?), odvez sy to k sobě do roboty, dyž maš možnosť to tam nechať pod dohledem vratnych a za plotkem. S tym zme se rozlučyli. Němusym dodavať že sem eště v autisku pokludil a skontroloval co všecko mi ukradli – nove gumicuky, manometer a novu hustilku. Celkova škoda asi za patery-šestery zelene hratčany... Na všecko naštěsti něpřyšli, asyk je gdosyk přy vlupačce vyrušyl.

Nastal den De. Rano sem ani dospať němohl. O pul sedme už sem byl v autě a po chvilečce začal nerv. Nastartoval sem v pohodě, aji ze sytičem. Nale bo sem mjal celu dobu zatahlu ručni, jasne, že zadni naprava přyrezla. Co fčyl s tym? Draha polovica odmitla mě svojim favošem rostahnuť tych potřebnych 10-15 metruv. Peťa ešče něbyl na mobilu dosažytelny. Okolo iducy chlop povida: Matě to zarezle, cukejtě! Tuž hyp do kokpita, jednička, turo až do chcypa. Spatečka, turo tež do chcypa. A tak furť pořad. Modre oblaka dymu a ku temu užovkovy smrad zahalili naše roskošne panelakove udoli. Asyk dvě třy šaratice po mě ječely, že v tym se něda dychať, natož vesť harantuv do školy. Nakoněc se podařylo. Samospadem sem sjel kusek podel plotka, tam to zastavil a zavolal robě aji Peťovi, že Pan Buh mě ma pořad rad a že jedu do roboty. Cholera jasna, že sem musel vyjeť, bo všecy na sidlišťu tym padem věďa, včetně typařu, že to mam sprovozněne a odpoledně po navratě z roboty bysem tež na svem mistečku mohl naisť tež tak pozdrav ze šklebem a tekstem Diki za usnadněni, Tvuj zloděj.

Cesta do roboty něubihala podle očekavani. Bo to mam od baraku až ku ordynačce asi 20 kilaku (naja, po Praze se kratšy štreki ani něvyplati jezdiť), nastali komplikace asyk po tych prvych 10-12 kilometrach. Kusek od Bohdalca to začlo zlobiť, chcypať, hlavně v kopcu, tuž to bylo furť ručni, start, plny – rozjiždět se dalo enem na trojku bo aji převodovka začla stavkovať. Po dalšym useku sem začal vařyť, tož u Slavki, kusek na Kubani sem to odstavil, počkal až to vychladně. Bez ryzika opařeni asyk po štvrťhoďce sem tam začal leť destylku do nadržki chlazeni. Vlezlo tam z dobře ze štyř litru! Ergo kladivko: zavařeny motor, převodovka vylagrovana. Zaplať Pan Buh ešče raz, že sem neměl žaden karambol!

Po ordynačce sem sehnal jedneho pacoša z multykaru a lanem, sjeli zme pro užovku. Už něnastartovala. Spatki do roboty asyk sedym kilometru na laně a s praporkem, pruběžně sem přybřžďoval, při poznatku, že aji vozyki su najlepčy bržděne.

Po zaparkovani sem vzal už dobreho svojeho pacoša na ynternet, bo ho spravně napdlo omrknuť napřyklad Anoncu. Jasne že mjal rychtyk pravdu. Vytypovali zme asy 7-8 možnyvh vozitek me nejoblibenějšy znački od domacyho vyrobca, stih sem ich s paru obvolať a předběžně domluviť dobu možneho omrknuti jejich už byvalych mylačkuv.

Bo dyž se ledy hnu, aji Pan Buh napomaha, jakšeřyko. Včera mi volal Peťa, že zehnal cosyk pobliž. Vypada to že za chvilu už budu vidět na čem su. Nale o tym vice zasyk přyště, ni?  Vaš © cha.

11.09.2005
Nešni smutne vyročy

Tuž vitajče luďkově dobřy, opět v jakusyk atypicku hodinu. Nemožu nespoměť teho, co se porobilo v Ameryce v Novem Jorku před štyrma rokami, jak tam zařvalo na třy tisyce ludi a kolik hasyču a zachranařu potem pomřelo na zahadnu chorobu – pry z vyčerpani. Guvno – byl to ameryckimi Jestřabami oblibeny ochuzeny uran, kery byl uložen u nosnych prvku obuch Dvojčat a kery vlastně zapřyčynil jejich implozi – zhruceni se do sebe. To vi každe ostravske BYNGO (= baňski ynženyr Ostrava, pro tych co zapominaju co tu už četli). Ti co ste viděli nešni dokument Bibisi, něněchtě se ošaliť, idě o politycku fiksu. Čy fikcu? No  v dusledku to je jedno. Na webu lze nalesť dosť dukazuv o machinačkach z pozadi – ať do teho dřysta ten šympanz v saku čerstvě vylezly z křovička, čy ta černoška, ja rychtyk, Kundoliza Rajzova. S takim menem něma co u nas robiť, dyť se ji všecy vysmějum! Kery hleda, najdě na webu, jak to vlasně bylo a čemu nam oficyjalni zdroje lžu tajagby včyl tiskl zytřejšy vydani byvaleho cajtunga ostravskich komaňču Nova Svoboda a ku temu ze živym Mamulu na tytulni strance...
Enem tak po okraju: Čemu se ty sutěže na obuch komerčnich debilizatorach menuju Velki bracha tě sleduje a Vyvoleni zařaďte se mezy elitu, mezy nas, co řydime světa běh?
Dycki, dyž se bližy k jakemukolivěk pruseru, vyleze před česki (moravski aji sleski) narod jakisik chitrolin, kery určytě žere imervere tvrdolin a kecalin, naposledy ten druhi trafikant z třetiho hračanskeho nadvořy, dřysta pate přes devate a odvrati pozornosť a hněv naroda od skutečnych viniku. Kajinek by mohl vypravěť!
No nic. Nic bysem tu něpisal, dybi o vikendě na mě něvyšla služba a němusel sem s polišami ohledavať mrtvolu oběšeňca kajsyk v lese. Už pěkně zasmradel aji sčernal, malem sem se z teho zgrcal.
Vam samosebu nic take něpřeju. Na tych, keřy sy nědaju řycy a furť šmiruju tych dvaceť čy kolik chudaku a chudaček v telkach, tuž na tych smolim.
Mivejtě se, umyvejtě se, usmivejtě se, vaš © cha.

5.09.2005
Karel Štvrty by nahlas zuřyl

Tuž vitejče po vikendě, luďkově dobřy. Opaleni čy dopaleni? Odpočati čy nasrati?

Z duvěryhodnych zdroju blizkich Hradu sem se včera dověděl, že rano hrozylo zavřeni katedrali svatych Vita, Vojtěcha a tych dalšych. Pro nezasvěcene, katedrala na pražskem Hradě stoji na mistě starodavneho božiště slovanskeho Svantovita, nad již udajně vyschlym posvatnym prameněm, zvanym Prazdroj, Radešgast čy tak jaksyk - neplest s pivem, prosym! Tuž co se robilo? Čemu hradni poliši aji hradni straž měli plnu pohotovosť? Totiž, pry kolem devate začal něznamy hluk a vibrace okolo šesteho slupa jižniho křydla katedrali, tajak je nahrobek našeho cysařa. Po něnapadnem vyklizeni  katedrali, blizkeho okoli včetně třeťyho nadvořy a evakuace zameckeho křydla (česki – Venca odjel do dupy, ostatni bobancy museli počkať dule v zahradě na valech), bylo zištěne, že zdrojem poruch statyki a dynamiki je kostra pořbena v suterenu pod hlavni lodi katedraly, tam co ju antropologove před osmi rokami společně z archeologami restaurovali. Podle mi blizkeho a duvěrneho zdroje, kostra udajně samotneho Karla štvrteho začla rotovať podel podelne osi přesně v 08:52 letniho času a přestala v 17:33 tehož času. Tym, keřy maju bohate rodiče co im pořydili dluhe vedeni - slavny Lucemburk se v hrobě otačal.

To se da vysvětlit tym, že pruvod a oslavy k vyročy Karlove epochi v Praze proběhl enem na Vyšehradě, a ni slavnostnim pruvodem po stare kralovske cestě od orloja, teho času tež odstaveneho, přes Stare Město (Železna  ulic a tak oto) až na Karluv most, přes Malostranske naměsti navrch Nerudovku až ku hlavnimu oltařu cytovaneho křesťanskeho svatostanku.

Zle jazyki (a muj zdroj duvěryhodnych informacy) tvrďa, že dybi to viděl aji ten herec, co cysařa přectavoval, nařydil by okamžitě egzekuce neboli strestani na hrdlach a ponořenim v košu do Vltavy – celu vladu aji s přytomnymi prezydentami, všeckich koňšeluv, prymatora a tych ostatnich starostenskich cypu jak z Prahi jeden, tak z Prahi 2. Neuvěřytelny burdel na Kralovske cestě, na Karlovem mostě, o Male Straně nehovořyce. Inu, dyž ide v prve řadě enem o kšeft, co dodať.

A to ešče by něviděl, co se fčyl robi na naměsti Republiki? (Pro něznale – tajak je Kotva). Z kasareň, v měscke pamatkove rezervacy UNESKO vali ďury do dlažki s tym, že tam budě jakisik velmi potřebny hipermarket čy kereho pěruna...  A do teho tam něski slavili pry z dopravniho podniku prvu eletrycku tramvaj (ponašimy lokalku) v matičce mjast...

Že trpi kostěl svateho Jozefa a male putni misto v zadveřy ze svatym Tade aškem, nětřeba pisať? Že Tadeašek tym padem je tymi zm..anymi bezvěrcami odstaveny a o to horšy vliv budu měť ruzne ty běsy? Že dyž je zdravotnictvi v dupě a fšecy začnu umirať a kapať tajak drubež v kuřych osvětimach (Libuš, Ksaverov, nale aji Martinov u nas doma), něma ani ta Emerova kaj isť? No nic, pepicy, však zaplačetě, bo do hrobu sy ze sebu vezmetě enem svoje hřychi a věčyna z vas aji ty guvna, co maju misto mozkuv, a ni žadne bohactvi... Čy něznatě jednoaktovku Vizyjonař od CImrmanu?

Nělibi se mi hrubě poslednich patnasť rokuv počynani "otcu města" praktycki v ždnem věčym městě ve vlastech českich, moravskich aji sleskich, aji dyž pravda, nejvěčy škody na pamatkach porobili asanatořy v devadesatych rokach devatnasteho stoleti a syncy za prve republiki...

Tolik k udalosťam na předzahradce. Fčyl skukněme na humna a za velku kalužu. Kery stě věřyli, že Ameryka a jeji vlada a prezydent su nejklepčy na světě, dufam, že udalosti posledniho tydňa, zeimo v Novem Orleansu vam otevřeli očyska. O dezorganyzačnich schopnosťach Jirki Křovaka a jeho svity se nebudu rozepisovať. NIc vam něsvitlo?  Tuž skuknite aspoň www.matrix-2001.cz/v2/default.aspx?aid=608 .

NIc? Ani iskerka se nězapalila? Čumtě sy do debilizatoruv dal na vylizane vily a ine velke novacke prymoviny... Stě v pořadi...

Aspoň jedna dobra sprava – kultovni divadlo Semafor zahaji prveho řyjna ku narozkam Jiřyho Sucheho, už v jedenaste lokalitě, v tento raz na Praze 6 v Dejvicach.

Su smutny, nale jak řyka jedno stare indycke přyslovi – Aji tento deň pomině. Mivejtě se, umyvejtě se, usmivejtě se, vaš © cha.

2.09.2005
Poprve do školy

...šel naš mlady včera. myslim že to zvladl celkem dobře. Něski už byl oprskly, pry se aji z děckami ve škole chlamali. Tuž něvim. Za spolužaki ma sparu děcek znamych ludi. No, v tym přypadku su rad, že muj gzycht aji osoba su ešče pro drtivu věčynu naroda nězname a anonymni. Každy němože byť vyvoleny a čy od velkeho brachi, pravda.

Bo sem měl gvuli včerejšymu prvemu zařy dovolenu, něski v robotě sem si to vynahradil a makal za dva (dni). A ta jedna kolegiňka furť ma němocensku. Eščeže se sestřyčka už fachčy, bo inač to tu faktum bylo na špagat – lepšy drut – zamčet a drutem zamotať fšecki kliki, aby faktum nigdo se už na mě nědobyval před ani po ordynčni době. O prohozeni tělefonuv oknami škoda pisať! Uff!

Fajny vikend, vaš © cha.